Výsledek obrázku pro nakladatelství jota - logo Výsledek obrázku pro one hot book Související obrázek Výsledek obrázku pro má kniha - logo

Sametová-AUX Café-17.11. 2011

18. listopadu 2011 v 9:03
Takže...vážení čtenáři tohohle blogu. Je tu můj úplně první článek, kterým bych chtěla připomenout akci, která proběhla 17.11. 2011 v táborské kavárně ,,AUX Café" u příležitosti připomenutí si ,,Sametové revoluce. Předčílato se z knih tehdy zakázaných autorů (Škvorecký, Kundera, Jirous, Kohout, Diviš...), proběhl rozhovor s Jiřím Jelínkem, který ve svých dvaadvaceti letech podepsal chartu ,,77" a promítal se i film ,,Občanský průkaz".
Tak to by bylo tak na úvod všechno a teď bych se ráda dobrala jádra celé věci.



Sametová revoluce je označení období změn v Československu mezi 17. listopadem a 29. prosincem roku 1989, které vedly k pádu komunistického režimu a přeměně politického zřízení na demokratické principy. K urychlení změn přispěl rozpad bývalého Východního bloku (Sovětský svaz) a narůstající nespokojenost obyvatelstva s ekonomickou a politickou situací v zemi.
Revoluce se označuje názvem "sametová revoluce" pro svůj nenásilný charakter, kdy pro převzetí moci nebylo potřeba použít násilí či ozbrojeného boje. Vyjma událostí ze 17. listopadu, kdy byli studenti napadeni Veřejnou bezpečností (tehdejší policie), byla revoluce provedena bez násilí a během státního převratu nebyl zmařen jediný život. Název vymyslel český novinář, od kterého se rychle dostal do zahraničních médií a následně i do Československa, kde byl rychle přijat. Termín se pak začal využívat jako synonymum pro revoluce, u kterých je moc získána bez násilí.

Část záznamu z akce: Vladimír Škutina: Tak jsem tady s tím vápnem pane Werichu: čte: starosta města Jiří Fišer: ...Já nevím proč - proč se mi pořád vrací ta zatracená hloupá věta: "Tak už jsem tady s tím vápnem, pane Werichu!"
Od okamžiku, kdy mi z Prahy zatelofonovali, že zepřel chce se mi zavolat: "Tak už jsem tady s tím vápnem, pane Werichu!"
Sedím v Curychu ve své knihovně a dívám se mu do očí. Do těch úzkých, přivřených, pozorujících očí. Ty oči se na mne poťouchle usmívají z fotografie. Z fotografie z roku 1968. Je mi smutno. Nepředstavitelně a prázdne smutno...
Martin Jirous: básnička: čte: Štěpán Pavlík: Nikdy jsem neplul po moři, a přesto sedím v lodi,
nademnou nebe ve mě hřích, dva věrní lodivodi.
Na místo stěžně vztyčen kříž, a proto doufám,
že mě něžně, nad vodou, podržíš.
Pavel Kohout: Nápady svaté Kláry: čte: Lumír Slabý: - Soudruhu! - zajektal Fuchs jedinou větu, kterou byl schopen sestavit vylouhovaným mozkem,
- jsem tajemník městského výboru strany v S. a někdo mi ukradl šaty, mohl bys mi laskavě pomoct…?
Muž byl opravdu horník, ale stal se jím až ve zralém věku, kdy mu vzali velkoobchod s obuví. Tehdy stál mimo zákon a pokorně se podrobil vyšší moci, která ho na oplátku časem přivedla ke špičkově placenému zaměstnání. Teď, když byl opět váženým členem společnosti, dostal divokou chuť říct konečně své mínění jednomu z těch, kdo ho z ní kdysi vyřadili.
- Vyser si voko, zmrzni tu a chcípni, komouši posranej! - odpověděl.

Tak a to by pro tentokrát mohlo stačit. Záznam z rozhovoru se mi bohužel nepodařilo nahrát, ale koho tenhlečlánek zaujal a chtěl by se dozvědět víc se ho určitě podaří ukořistit na stránkách ,,Lidových novin", kde byl otištěn. Doufá, že jsem vás takhle na úvod aspoň trochu upoutala a určitě se těžte na moje další články.

Fotografie z rozhovoru-Jiří Jelínek vlevo
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama