Výsledek obrázku pro nakladatelství jota - logo Výsledek obrázku pro one hot book Související obrázek Výsledek obrázku pro má kniha - logo

Delphine de Vigan- No a já

11. února 2012 v 12:31 |  Moje knížky
No, tedy Nolwenn, je osmnáctiletá bezdomovkyně, Lou Bertignakoá je nadprůměrně inteligentní třináctiletá dívka, která přeskočila dvě řídy základní školy. Jejich osudy se překvapivě střetnou v jednom bodě a obě dívky se stanou velkými přítelkyněmi. Ač každá úplně jiná, z rozdílných prostředí a jiných společenských poměrů. Velmi poutavá knížka francouzské spisovatelky Delphine de Vigan je o přátelství, zklamání, lásce a lidských pocitech. Při čtení jsem byla naprosto uchvácená celým příběhem a osudy obou dívek.
Dle mého názoru je velice dobře napsaná, poutavá a navíc, a to je důležité, nám ukáže svět lidí, o kterém sice vme, ale ignorujeme nám přijde příliž vzdálený tomu našemu na to abychom si ho povšimli.
Když jsem knížku dočetla začala jsem si více všímat lidí okolo sebe. Začal jsem více registrovat lid bez domova a způob jejich života. Tyto lidi potkáváme všichni denně. V ulicích měst, na nádraží, v parku...Ale zamysleli jsme se někdy nad ím, proč tito lidé takto dopadli? Myslím, že ne. A tahle knížka je v tomto ohledu vynikající ukázka toho, že i nás se může dotknout život bezdomovců. Ukáže nám jak lehké je zkončit na ulici. Bez domova, teplého oblečení a jída.
Proto si jí určitě přečtěte a byla bych ráda, kdybyste se pak o své názory a zážitky podělili i s ostatními čtenáři tohoto blogu.

Vyjdu hlavním východem, ztracená v proudu lidí. Spatřím ji na protějším chodníku. Hned ji poznám: tmavý bod ve večerním světle. No na mě čeká. Vzpomněla si na název mé školy a přišla. Netáhne jako jindy svůj ranec, má jen kabelu přes rameno. No je tady, stačí přejít ulici. Už zdálky je vidět, že je špinavá, džíny samý flek, vlasy slepené. Stojím jen tak, bez hnutí, několik minut, spolužáci do mě strkají, je slyšet startování mopedů, smích, pokřikování, jako takový vír kolem mě. Jsem tu já. A naproti mně ona. Něco mě brzdí. A pak si všimnu, že má opuchlé oči, ve tváři jakoby tmavé skvrny, jak je nejistá, a najednou už ve mně není žádná hořkost, ani zatrpklost, jenom chuť ji obejmout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama