Výsledek obrázku pro nakladatelství jota - logo Výsledek obrázku pro one hot book Související obrázek Výsledek obrázku pro má kniha - logo

Malá Emily 1. část

18. listopadu 2012 v 10:24 | Crow
Vážení čtenáři a čtenářky tohohle blogu. Jak už jsem dříve slíbila zveřejňuji zde svojí povídku ,,Malá Emily". Budu Vám jí postupně dávkovat zhruba ve 4 - 5 částech. Doufám, že se Vám bude libit a přeji příjemné počtení. Budu ráda, když mi do komentářů napíšete svoje názory na první část...a můžete přidat i vlastní nápady jak by mohla povídka pokračovat. Schválně kdo bude nejblíže pravdě.


Celým domem se šířily plameny, které pohlcovaly vše, co jim přišlo do cesty. Rychle se šířily a za okamžik se dopracovaly i do patra a na střechu.. Z dálky bylo slyšet houkání sirén a vyděšený křik lidí, kteří se seběhli z okolních domů. Náhle se v okně objevila postava malé holčičky v pyžámku. Mohlo jí být tak čtyři roky. Plameny kolem ní tvořily děsivou svatozář.
Dolů na trávník dopadaly kusy hořícího dřeva a jisker. Dívenka tiskla k tělu malého plyšového králíčka. Náhle se rudé plameny dotkly jejích nohou a začali se šířit po tenké bavlněné látce výš po jejím těle. Děvčátko však nevydalo ani hlásku a dál tiše stálo jako přimrazené. Tiše dívalo dolů na rostoucí dav a tisklo si k tělu plyšového ohmataného králíčka.
Konečně se hasičům podařilo vyrazit dveře a rychle vystoupat po schodech do patra. Jeden z nich vyrazil dveře do dětského pokoje. Popadl děvčátko do náruče a vyběhl s ním ven. Ostatní členové prohledávali zbytek domu a další bojovali s plameny, které se však rozšiřovaly příliš rychle. Boj byl předem prohraná věc.
Hučení a praskání plamenů se rozléhalo jinak tichou nocí a plameny lačně spalovaly celý dům, který vybudovaly dívenčiny rodiče, teď nadobro uvěznění ve své ložnici.
Jejich dcerka tomu všemu přihlížela s klidným výrazem ve tváři a prázdným pohledem. Stála bosá na trávníku před domem a hlasy hasičů a záchranářů k ní doléhaly jakoby z velké dálky.
Pak jí něčí silné ruce popadly do náruče a posadily do sanitky, která jí odvezla do blízké nemocnice. Tam jí po ošetření odevzdaly do péče sociální pracovnice, která jí odvezla do dětského domova. Odtud si jí po pár měsících odvezl starší manželský pár. Po celou tu dobu dívenka s nikým nepromluvila.
Podivné na tom všem bylo, že i když všichni přihlížející toho děsivého požáru vypověděli, že viděli jak šaty a vlasy děvčátka hoří, neměla na těle ani jednu popáleninu. I její jemné vlásky zůstaly nedotčené. Nikdo si tuto záhadu nedokázal vysvětlit a po čase se tím i přestali zabývat. Podstatné bylo, že až na psychický otřes, který podle nich děvčátko utrpělo, bylo naprosto v pořádku.

V nové rodině se jí dařilo dobře. Byla jen poněkud zakřiknutá, stranila se ostatních dětí a stále odmítala s kýmkoli promluvit. Její nový rodiče s ní pravidelně navštěvovali dětskou psycholožku a logopedku, ale jejich snažení Emily přimět k jinému rozhovoru než k tomu, který vedla se svým plyšákem se ukázalo jako běh na velmi dlouhou trať.
Emily také trpěla silnou nespavostí. Často jí nacházeli sedět v obývacím pokoji v pohodlném polstrovaném křesle jak si cosi mumlá. Vždycky však zmlkla, když zaslechla jejich kroky a uvědomila si přítomnost buď své nové matky nebo otce. Její chování všichni přisuzovali prožitému šoku, ale jak čas plynul a Emilyn stav se nijak nelepšil začali manželé Markovi ztrácet naději na jakýkoli úspěch v jejím vyléčení.
V jejích sedmi osmi letech se rozhodli léčení a návštěvy u psychologa zrušit. Emily však nemohla nastoupit do normální školy, to bylo všem jasné, a tak se manželé Markovi shodli na tom, že se malá Emily bude učit doma. Měli dostatek finančních prostředků na to, aby jí mohli zajistit domácí učitelku a chůvu v jedné osobě. A právě v této době se s Emily stala podivná změna, která měla ovlivnit životy všech z jejího okolí. Bylo to, jako by náhle dospěla, nebo si uvědomila něco ze své osobnosti, co v ní bylo do té doby skryto. Její oči ztratily pohled dítěte a začaly se na svět dívat s lehkou ironií a arogancí. Začala se chovat méně dětsky. Odložila plyšového králíčka, který se z čestného místa v její postýlce přesunul na polici nad ní, kde na něj sedal prach. Místo vysedávání na gauči nebo v křesle a mumlání si podivných slov, kterým nikdo nerozuměl, ji často vídali jak se dívá z okna na prázdnou ulici, jako by někoho vyhlížela. V milém obličeji měla zasněný výraz a očima se dívala jakoby někam do jiných světů, kde ji nemohl nikdo rušit nebo s ní komunikovat. Jakoby se od okolního světa rychle a samovolně vzdalovala.

Ten den bylo nezvyklé horko a dusno. Mladá temperamentní Markéta měla na sobě žluté šaty s bílými květy, které se zavazovaly za krkem na tenké šňůrce. V pase měla bílí pásek s ozdobnou sponou. Na nohy si obula žabky se zvýšenou patou. Dlouhé blond vlasy měla stažené do ohonu. Po upraveném chodníčku dlážděném velkými plochými kameny kráčela k velkému domu se světle oranžovou fasádou a upravenou před zahrádkou. Stiskla zvonek a čekala. Přišel jí otevřít osmatřicetiletý Kryštof Marka. Na sobě měl džínové kraťasy a černé tílko. Uvedl ji do prostorné chodby a dál do světlého moderně zařízeného obývacího pokoje. Rukou jí pokynul aby se posadila a sám zaujal místo v proutěném křesle naproti ní. Za okamžik se k nim připojila i jeho žena Lucie, která se vyšla z dětského pokoje.
,,Dáte si ledový čaj slečno? Nebo kávu?" zeptala se a zvědavě si jí prohlížela.
,,Čaj by byl fajn, díky. Venku je docela horko."
Lucie Marková odplula do kuchyně připravit nápoje a nějaké občerstvení a v obýváku nastalo trapné ticho. Markéta si přehodila nohu přes nohu a stáhla si šaty, které se jí pohybem nohou trochu vyhrnuly. Za okamžik se Lucie Marková vrátila z kuchyně s podnosem, na kterém stál džbán s čerstvým ledovým čajem s plátky citronu, sklenice a miska s domácími sušenkami s kousky čokolády. Položila podnos na konferenční stolek a před každého postavila jednu sklenici.
,,Prosím slečno, nabídněte si."
,,Mockrát děkuju." odpověděla Markéta a nalila si plnou sklenici osvěžujícího nápoje. Najednou jí vypila a opět si dolila.
,,Moc se omlouvám, ale venku je vážně příšerný horko a v autobusové společnosti týhle země nejspíš neznají klimatizaci." omluvila svoje chování, když spatřila udivené pohledy obou manželů.
,,No...asi bychom měli přejít k tomu, proč tady vůbec sedíme, že?" ozval se Kryštof Marka a probíral se Markétinými doporučeními, školními vysvědčeními a dalšími materiály.
Máte výborné doporučení, slečno. Jen si nejsme úplně jisti jestli máte dostatek zkušeností s dětmi jako je Emily. Pořádně nemluví ani s námi, i když je pravda, že jistý pokrok jsme udělali. Přeci jen to není normální dítě a vyžaduje speciální zacházení."
,,Já vás naprosto chápu, ale mohu vás ujisti, že jsem pracovala i s horšími případy než je vaše dcera. Určitě to společnejma silama zvládnem."
Markovi se na sebe tázavě podívali a pak Lucie nepatrně přikývla.
,,Tak dobře, slečno Roskovská. Právě jste byla přijata jako osobní učitelka a pečovatelka naší dcery. Asi byste se z ní měla seznámit co vy na to? A od prvního příštího měsíce můžete nastoupit. Vyhovuje vám to?"
,,Vážně mám tu práci? Tak to je báječný. Děkuju mnohokrát. Slibuju, že se plně vynasnažím udělat s Emily další pokrok aby za čas třeba mohla do normální školy mezi děti. Ještě jednou vám moc děkuju." její radost neznala mezí. Přímo z ní čišela a kolem ní se rozlévala úplná aura štěstí a radosti s prvního pracovního místa po škole. Už se nemohla dočkat až tu malou holčičku uvidí a až s ní bude trávit veškerý volný čas.
,,Tak pojďte, slečno. Představím vás naší Emily a pak vám ukáži dům." řekla Emilyna matka a vstala..
Markéta jí následovala do patra a dál dlouhou chodbou s velkým množstvím květin, obrazů na žlutě vmalovaných stěnách a exoticky vypadajícími vázami a soškami. Pak prošla dveřmi do krásně a útulně zařízeného dětského pokoje.
Za psacím stolem seděla malá holčička s blonďatými, skoro zlatými vlásky, které měla spletené do dvou dlouhých copů a svázané červenými gumičkami s plastovými beruškami na koncích. Na sobě měla bílé šatičky ke kolenům a bílé ponožky s růžovou kraječkou. Vypadala vážně moc roztomile a nevinně.
Když zaslechla, že někdo vstoupil dovnitř otočila se ke dvěřím a upřela pohled na čerstvě příchozí. Když se podívala na Markétu lehce se usmála.
,,Emily? Můžeš mně teď na chvíli vnímat? Tohle je slečna Markéta. Bude se s tebou učit a hlídat tě, když s tatínkem budeme v práci. A třeba časem budeš moct chodit do školy s ostatními dětmi a hrát si s nimi. To by se ti líbilo ne?"
Nevypadalo to, že by Emily svojí náhradní matku vnímala, ale přesto lehce přikývla a pak se opět vrátila ke své práci. Vystřihování obrázků ze starých novin a jejich následné lepení na velkou čtvrtku, kterou měla položenou na zemi. Na tom neúplném obrázku se Markétě něco nezdálo. Něco jí na něm znepokojilo, ale neměla dostatek času na to, aby si ho lépe a důkladněji prohlédla. Lucie Marková jí totiž pomalu vystrkovala s dětského pokoje a říkala něco o podpisu pracovní smlouvy, kterou pro ní s manželem připravila.
Obě ženy sešli zpět do obývacího pokoje, kde už Kryštof přichystal všechny potřebné papíry k podpisu a náhradní klíče od domu pro Markétu. Teď seděl v křesle a spokojeně upíjel ledový čaj s orosené sklenice.
Dámy se k němu připojily a po podepsání dokumentů společně ještě dlouho debatovali a diskutovali o tom jak bude Emilyna výuka probíhat a co všechno bude potřeba ještě zařídit. K večeru převzala Markéta náhradní klíče od domu, uložila je do kabelky spolu s kopií smlouvy a vydala se zpět k autobusové zastávce spokojená sama se sebou i s prací, která jí čekala.
Večer usínala s pocitem štěstí a spokojenosti, který se sice mísil s jakýmsi druhem strachu, ale ten rychle zaplašila. Zdálo se jí o rozkvetlé louce plné motýlů. Ze sna se spokojeně usmívala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kapkapovidek kapkapovidek | 18. listopadu 2012 v 10:37 | Reagovat

moc krásné napsané =D

2 kosmikline kosmikline | 18. listopadu 2012 v 10:50 | Reagovat

Díky moc. Posílala sem jí teď do dvou soutěží tak doufám, že se poštěstí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama