Výsledek obrázku pro nakladatelství jota - logo Výsledek obrázku pro one hot book Související obrázek Výsledek obrázku pro má kniha - logo

Daniel Krhut

23. dubna 2014 v 16:25
Ahojky lidičkové!!! Pamatujete si ještě na recenzi na knížku Pašerák snů? Není to tak dávno, co jsem jí na blog přidávala a protože se mi děsně moc líbila, rozhodla jsem se požádat jejího autora, Daniela Krhuta, o malý rozhovor na blog, abyste se dozvěděli něco o tomhle úžasnym spisovateli jehož Pašerák snů, mě fakt totálně dostal. Jestli ste ho nečetli, tak rozhodně moc doporučuju.
Musim se přiznat, že mě osobně se některé odpovědi vážně moc líbily a dost mě překvapily. Tak snad se vám bude rozhovor líbit a určitě pište jakékoli připomínky nebo nápady s kým bych třeba měla udělat další rozhovor nebo cokoli co vás napadne. Každý komentář - i kdyby byl sebekritičtější - je na tomhel blogu vítám, takže se toho nebojte a s chutí do toho.


1. Tvoje knížka ,,Pašerák snů" se mi vážně moc líbila. Prozradíš nám něco o tom, jak vznikala? Nebo o postavách - předpokládám, že s některými se opravdu znáš a že nějak vstoupily do tvého života a proto si o nich také psal.

Díky. Vznikala asi pět měsíců a vypil jsemu ní několik desítek lahví skotské OldSmuggler- odtud ten název. Je to moje druhá kniha. Psal jsem asi deset hodin denně a kolem osmé večer jsem začal otvírat láhev a dělal revizi toho, co jsem napsal. Chodil jsem spát po půlnoci a vstával po poledni a skutečně mě to bavilo, nebo to byla spíš čistá posedlost. Toto velice tvůrčí a šťastné období jsem nakonec zakončil návštěvou u psychiatra, když jsem předtím proškrtal šestiset stránkový rukopis na třetinu a zaslal jsem jej do vydavatelství. Od té doby v podstatě nepiji a i intenzita tvorby dost poklesla, patrně byla mezi chlastáním a psaním určitá nezanedbatelná korelace.
No některé postavy z mého život zmizely,o některých vím, že ještě žijí.Třeba hlavní hrdina Márty, jehož tři přátelé se zasebevraždili - jeden skočil v Mostaru z mostu,druhý s eoběsil, třetí vyskočil na houbách z okna atd. Některé postavy byly pravdivé a stačilo je "jen" přenést na papír a zachovat jejich ztřeštěný plastický obraz, jiné jsem musel silně idealizovat a udělat je zábavnější. Výhoda knihy oproti životu je, že můžešvyškrtat všechny ty nudné meziobdobí nezáživný nepovedený dialogy postav,který si člověk v životě musí odžít.

2. Kupuješ si nové knihy i v dnešní době, kdy jsou knížky docela drahé či si je půjčuješ v knihovně?

Podle mě knihy v ČR jsou pořád nadprůměrně levné třeba ve srovnání se západní Evropu,když to porovnáš třeba s cenami filmů na DVD. Já posledních několik let už moc nečtu,spíš sleduju filmy, ale když jsem hltal knihy mezi dvacíti a pětadvacíti ,zakládaljsemsi na tom,že jsem každou knihu kupoval a chtěl ji mít doma- takže mám v Brně ještě pozůstatky v podobě knihovny.

3. Když jsme spolu dojednávali rozhovor, zmínil jsi se, že jsi momentálně přestěhovaný na Filipínách. Tam se asi málokdo z nás dostal a dostane a musí to být hodně super. Co tam děláš?

Věnuju se obchodu všeho druhu od exportu vodních perel, obchodu se zlatem a platinou, přes prodej ještěrek pro australskou společnost vyvíjející lék proti rakovině, až po reality a investice do různých projektů.Žiju jako jedna ze svých románových postav a nebráním se riziku a kreativitě všeho druhu.

4. Určitě by taky všechny zajímalo, jak to mají na Filipínách s knižním trhem? Co tak Filipíňané rádi čtou?

Opravdový hit jsou tu takové psychologické motivační příručky jak být úspěšný a podobně. To se tu čte pořád, což je někdy úsměvné. Vzhledem k tomu,že se Filipíny rozléhají na více než 7 tisících ostrovecha je tu mnoho dialektů,většina knih je tištěna nakonec v jednom ze dvou předních jazyků- v angličtině celá ta kulturní roztříštěnost moc nepřeje nějaké typické filipínské literatuře a moc knih od filipínských autorů jsem v knihkupectvích neviděl.Jako v bývalé americké kolonie se tu prodává hodně fikce, spíše nižší žánry angloamerických autorů a detektivky.

5. Snad každý měl v dětství nějakého toho nejoblíbenějšího knižního hrdinu, který ho mohl i nějakým způsobem ovlivnit a ve kterém se viděl. U mne to byla Gabra z knížky Gabra a Málinka. :D Jaký byl ten tvůj?

Já jsem začal číst až kolem osmnácti, devatenácti let protože mě knihy vytrvale znechucoval prkenný a nezáživný výklad učitelů literatury na základní i střední škole a pak jsem hltal několik let co jsem zameškal, četl jsem hodně světovou literaturu,ale utkvělo mi v paměti jen pár zábavných knih, dodnes moc nechápu co lidé mají na těch údajně nejlepších autorech jako Dostojevskij a Shakespeare. Vrátil jsem se tedy z "vrcholu" umění k tomu, co mě zaujalo, beat generationa ještě tak existencionalismu nebo někteří američtí autoři před beat generation Henry Miller i klasičtí američtí autoři jako Francis Scott Fitzgerald,-knihy od lidí co se zdálo věděli o čem píši, co psali nějak jinak, na rovinu, protože si vše prožili na vlastní kůži a nebrali na nic a nikoho ohled, a přetavovali čin ve slovo a ne slovo v čin- jejich věty byly prodchnuté poctivou životní zkušeností a skutečným živým jazykem. .Můj oblíbený hrdina je Henry Miller, který vše vsadil na jednu kartu - na svůj životní příběh, který obdivuhodně mapoval. Z ženských autorek bych jmenoval jeho dlouholetou milenku a spisovatelku Anaïs Nin.

6. Na přebalu ,,Pašeráka snů!" je napsáno, že se připravuje jakési volné pokračování. Rozhodně se tedy máme na co těšit. Prozradíš nám o čem knížka bude? Nebo je to pořád ještě tajemství, které si schováváš pro sebe?

No,nebude to hned asi nebo popravdě nedokážu odpovědět -už před vydáním Pašeráka snů jsem měl téměř dokončený rukopis pokračování hlavních hrdinů, ale vlivem událostí po vydání knihy a pozoruhodnou zkušeností jak se rukopis stane knihou a to vše okolo a nebo snad přirozenou deidealizací psaní, se kterou vydání knihy souvisí a můj zpětný pohled na rukopis, tato nakonec velice pozitivní zkušenostzpůsobila, že jsem ho přepracovával a pořád jejaksi nedokončený a nakonec jsem dal přednost než sedět za stolem zase na chvíli pořádně žít- to že budu psát nevylučuju,jako vše v životě, ale momentálně si spíš dělám to co mé postavy z Pašeráka snů- poddávám se životním zvratům a bezstarostně a divoce si jen tak žiju bez ohledu na budoucnost,takže zodpovědně nemůžu říct o čem nakonec bude moje další kniha, a kdy ji dopíšu nebo přepíšu, nebo zda třeba snad znovu napíšu.Chtěl bych to nechat naprosto spontánnímu pocitu, protoženakonec věřím,že pokud si při spaní natáhnete budíka,jakse říká, bude si ho muset natáhnout nakonec i čtenář a rád bych ušetřil lesy a tíhu poliček v knihovnách pod těmi knihami,které musely vzniknout místo, aby jen vznikly z čisté radosti,která se momentálně u mě při psaní prostě neobjevuje.(Snad proto, že vím, že to po mně někdo bude číst a někdo na to čeká, tu radost zabíjí či co).A je jen málo věcí na světě,které jsou skutečněnevinné a čisté z podstaty a věřím, že pokud je jedinkrát znásilníte, nezbyde na světě už nic a nedosáhnete už skutečné spokojenosti ani u sebe ani u čtenářů.

7. Sama se pokouším psát povídky, básničky a tak, ale zatím se mi nějak nedaří ani v soutěžích ani jinde. A takových autorů je - myslím - u nás hodně, jen prostě neví, kam svojí tvorbu poslat nebo jak se víc prosadit. Co nebo kdo pomohl tobě? Máš nějaké rady pro nové mladé psavce?

Rady jsou zbytečné. Pokud ti něco nadiktuje knihu napsat, neubráníš se tomu, prostě vznikne. Publikace , na což se možná ptáš víc, je už jiná záležitost. Pokoušet se skrz vydavatelství publikovat knihu v ČRje poměrně dost nevděčná mise, na druhou stranu, když se na to podívám pohledem vydavatelů, ivzhledem k tomu jak málo lidé čtou, i vydávat knihu v jednom z nejpředimenzovanějších a zároveň nejmenším knižních trhů v Evropě, to taky není žádný med. Slyšel jsem a byl svědkem pár příběhů, jak se knihy v ČRvydávají a myslím, že v nemalé roli v tom hrají kontakty, kdo koho zná, kde pracuje atd.To ví asi každý. Bude to asi jako v jiných oborech. Já jsem žádné kontakty neměl a jsem rád, že nakonec vyšla v brněnském Hostu, bez jakýchkoliv kontaktů, a kde jsem byl velice spokojený- i když tomu předcházely komplikace v nakladatelství Argo, kde původně měl Pašerák vyjít. I se svou prvotinou jsem měl problémy v několika vydavatelstvích, což mi teď připadá humorné, když na to vzpomínám, ale chápu že pro mladého idealistického autora, kterým jsem také byl, to může být skutečný problém.Jediné co mohu poradit je vytrvalost a bombardovat nemilosrdně vydavatele,modlit se a dál psát nové a nové věci pokud to jde a nebo se na to prostě vykašlat a psát si jen tak pro sebe a vytisknout si to doma na kopírce a rozdat to kamarádům v baru :)Možná to, že se nestanete publikovaným spisovatelem vám ušetří dost zklamání, energie a vyhnete se kontaktu s nejnudnějšími lidmi, kteří se až na vzácné výjimky kolem české literatury a všemožných soutěží a přehlídek, které jsem párkrát také někde zkoušel vyhledávat, v ČR motají.Času je dost. Dnes se lidé dožívají běžně devadesáti let. Můžete klidně prorazit v padesáti, pokud budou knihy ještě existovat, a možná si ušetříte třicet let námahy, která za to nakonec nestojí :)

9. Nějak nemám moc ponětí o některém filipínském autorovi a myslím si, že tak to bude mít víc lidí, kteří si tento rozhovor přečtou - a doufám, že si ho přečtou všichni čtenáři blogu :D - co bys nám tak doporučil?

Ani já ne :)Jak říkám, skutečně jsem v knihkupectvích moc autorů neviděl, žiju na ostrově Mindanao a tato oblast možná není tak zásobována knihami jako například v hlavním městě Manile, a tipy přátel, které mi dali, jsem samozřejmě zapomněl,navíc filipínštíautoři jsou často tištění i v tagalištině ane angličtině, i když jak říkám moc už se o knihynezajímám au spíše čtu v tvářích lidí …

10. Máš nějaké plány do budoucna? Sen, který by sis rád splnil?

Splnil jsem si dost snů a navzdory tomu,že i když - některé bylo lepší snít, jak říká Dalai Lama -"Remember that not getting what you want is sometimes a wonderful stroke of luck." - ten pocit se postupem času přetavil v spokojenost ,a že nad tím člověk nemusí přemítat a prostě to udělal- což je to jediné co člověk může v životě ukořistit -zkušenost a prožitou informaci. Mám samozřejmě další sny, a rád bych si je všechny splnil,ať jsou jakékoliv - vydělat milion dolarů, jen proto jestli to dokážu, produkovat dobrý film, nebo zcestovat všechny státy zeměkoule. I když se mi je nepodaří třeba splnit , definitivně je lepší je mít -nejhorší je asi ležet a proležet se až na smrtelnou postel a litovat co člověk vše nestihl, protože to je pak to zoufalství, kterému člověk neunikne, když stárne akteré postupně otravuje jeho duši a zaplavuje ho pocitem,že jeho život neměl smysl; není nic lehčího než jít proti této nečinnosti -tedy žít, dělat cokoliv chcete a teďhned a stárnout a oslabovat postupně jedinou příčinu úzkosti v životě -právě strach ze smrti a stárnutí- tedy přesný opak toho co většinou spisovatelé bohužel dělali, když sezakonzervovali v nicotě azbytečné složitosti akontemplovali nad otázkami, které nikam nevedly a nakonec je rozmačkaly, což ale obnáší jejich profese (to že je tato mytizována a romantizována a zdá se zábavná a mystická,je už asi na jiné povídání) proto se dobrá polovinauchlastala nebo zasebevraždila nebo to nějak jinak nepřestáli. Ale radši už ukončím svoji odpověď.

Díky za zajímavé otázky a přeju zábavný a bezstarostný život do ČR!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama