Výsledek obrázku pro nakladatelství jota - logo Výsledek obrázku pro one hot book Související obrázek Výsledek obrázku pro má kniha - logo

Zatracení - finišujem

23. března 2015 v 10:00
Ahoj pišišvoři!!! Tak jak se máte? Hele to se to počasí ale pokazilo co? No ale s dobrou knihou je nám dobře všude a vždycky, takže počasí nám může bet ve finále naprosto ukradený. Já sem pravděpodobně tohle dobou už pár hodin v práci, ale říkala sem si, že by nebylo od věci vám sem nastavit nějaký články na dobu, co se nebudu moct věnovat blogu, takže tady je první z nich.

Už dlouho sem vám nenapsala o tom, jak si stojí ,,Naše věc", takže sem si říkala, že vzhledem k tomu, že finišujem, by stálo za to, vám napsat něco o tom, jak sme si po dobu čtení vedli. Jak už sem vám kdysi psala, odtrhnul se od tohohle projektu jeden člen, takže Zatracený od Palahniuka sme četli jen ve dvou, ale i tak sme si to fantasticky užili. Já mám momentálně dočteno a Kubí finišuje - museli sme si posledních 14 stránek do konce nechat jako samostatný čtení, protože přes víkend, kdy bychom jinak dočítali sme to prostě časově a organizačně nezvládali, ale hodláme uskutečnit ještě jeden hovor a tu knížku probrat pěkně pospolu, abychom se neochudili o ten požitek si pořádně postěžovat na konec a tak.


V tuhle chvíli bych vám se ráda dala ukázku z toho, jak je tahle knížce úžasná, ale zase nechci moc prozrazovat, takže zvolim něco neutrálního, ale i tak vtipnýho - alespoň mi sme se u týhle části fakt mega nasmáli, ale nevim jestli to bude připadat vtipný i vám vzhledem k tomu, že neznáte celou pointu. No ale risknu to. Takže tady to máte přátelé:

Laskavý tweetaři!
Aby mi ulehčil v mé nudě, navrhl dědoušek Ben, že spolu postavíme bytovou jednotku pro domorodé ptactvo. Jakousi ptačí obdobu sociálního bytu, nebo nevládní organizace Habitat for Humanity, jenom bez Jimyho Cartera a jemu podobných. A v tomto projektu hrálo skutečné architektonické plánování velmi omezenou úlohu. Nařezali jsme prkna a zrobili z nich rudimentární stěny, poslahu a strop, a to celé jsme ztloukli dohromady hřebíky. Nebyl to nijak neuspokojivý proces. Nakonec jsme aplikovali vrstvu sluníčkově žluté barvy.
Dědoušek držel štětku v ruce a zeptal se mě: ,,Pamatuješ, jak jsem ti říkal o Leonardovi? Myslím toho strážného anděla tvojí mámy."
Předstírala jsem hluchotu, soustředila se na svou natěračskou techniku a to na, aby po mně nezůstaly šmouhy a kapky. Znepokojovalo mne, jak barva páchne, dělala jsem si starosti, abych nepřispívala k jakémusi syndromu nezdravé ptačí budovy.

Tady bych svou ukázku asi utla, protože v tomhle okamžiku už sem se tlemila jako šílenec. Já vim, že vám to asi nepřipadá humorný, ale já sem to už prostě nemohla vydržet. Ono to v celku vtipný je, když znáte kontex příběhu a víte, protč se dědoušek Ben ptá na Leonarda a tak… Ale na to přídete sami, až to začtene číst. Věřte mi…

Každopádně Zatracení vážně stojej za přečtení - ale bacha - nejdřív čtěte první díl s názvem Prokletí, protože jinak vám naprosto ujde smysl, důvtip a sarkasmus celýho dílka - no a vzhledem k tomu konci bych fakt uvítala, kdyby byl třetí díl co nejdřív. Ale na ten si ještě budeme muset nějakej čas počkat no… Ale určitě to přežijeme.

V tuto chvíli bych se s vámi rozloučila. Zatím vám nemůžu říct, co budeme číst dál, protože se stále ještě rozmýšlíme, ale nebojte se, vše se včas dozvíte. O Zatracených totiž bude asi ještě jeden kratoučký článek s nějakým finálním hodnocením - ale to až si zavoláme s Kubím. :) A tam se taky dozvíte, co budeme číst dál. Zatím se mějte blaze a vykročte do nového týdne tou správnou nohou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama