Výsledek obrázku pro nakladatelství jota - logo Výsledek obrázku pro one hot book Související obrázek Výsledek obrázku pro má kniha - logo

Alma mater

5. dubna 2015 v 12:04 |  Kosmikovník

Znáte to. Na školu nadáváme, učitelé si na nás většinou zasedli, učit se je děsnej voprus a když se po nás něco chce, tak se kuchtíme, remcáme a nadáváme, až to není hezký. :D Střední škola je pro všechny boj o život. No, ale jakmile vypadneme a máme v ruce závěrečný maturitní vysvědčení, tak se nám sice na chvíli uleví, ale po čase se nám po tom studentskym životě začne stejskat (pokud ovšem nepokračujeme na VŠ). Mě osobně se začala stejskat i po školní kuchyni, na kterou sme tenkrát - za těch krásných studentských let - nadávali snad úplně všichni. :D

Nedávno sem se byla ve svojí Alma mater podívat a víte co? Hned bych se vrátila zpátky na hodiny češtiny, odborných předmětů a klidně bych zvládla i tolik nenáviděné hodiny matematiky a cizích jazyků, které bytostně nesnášim dodneška. :D Nějak se mi po tom všem zastesklo. I když ne vždycky to byla kdoví jaká lambda, tak to mělo něco do sebe. Dokonce sem vedla i velmi přátelský rozhovor se svojí angličtinářkou, kterou sem neměla moc v lásce a ke který sem měla možná až chronickej respekt a z jejích hodin občas i žaludeční neurózu - na její hodiny sem zásadně čas od času nešla jenom proto, že se mi prostě nechtělo, nebo proto, že sem věděla, že mě určo vytasí k tabuly a já vi naprostý hovno. :D Jooo pud sebezáchovy tenkrát pracoval na plný obrátky. Ale to asi znáte ne?

A víte, co mě ostalo ještě víc? Že mě všichni moc rádi viděli a to i přes to, jak moc velká držka sem byla. Třeba moje milovaná češtinářka, se kterou sme vedly věčnej boj o to, kdo má pravdu (jo nikdy sem si nenechala nic vymluvit a klidně sem se pohádala do krve a do konečného řevu, drahé učitelky) se mě s naprostou otevřeností zeptala jak se mi vede, co přítel, co zrovna teď píšu, co čtu…a navíc sme se dohodly, že musíme jít někdy na to pivo, co si slibujem už od prváku - tenkrát to byl jenom hloupej pubertální fór, kterej sem brala vážně asi jenom já. :D A nebyla to jenom ona - takových se našlo víc. A uznejte, že pokecat si naprosto otevřeně a totálně přátelsky s člověkem, kterej vás spoustu let učil, dát si s nim kafe a ještě opravovat excelový tabulky a odevzdaný písemky, je prostě parádní pocit. :D

Ale jak sem tak šla po tý známí silniční cestě k nacvakanýmu parkovišti, zahnula doprava a uviděla tu lehce béžovou patrovou budovu, které neřek nikdo jinak, než Ústav nebo Králíkárna, tak na mě padla nějaká nostalgie a došlo mi, že to zase tak hrozný nebylo. Spíš naopak - za spoustu problémů si tenkrát moh člověk sám a když to srovnám s tim, co mám před sebou teď, tak střední byla - i s tim všim, co nás všechny tenkrát sralo - procházka růžovym sadem. Takže věste, že s tim, co vám učitelé řikaj, - jak budete na střední ještě rádi vzpomínat a jak rádi se budete vracet - tak mají kurva pravdu. :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama