Výsledek obrázku pro nakladatelství jota - logo Výsledek obrázku pro one hot book Související obrázek Výsledek obrázku pro má kniha - logo

BDSM -Blbé Dialogy Somnambulní Masařky 7

2. srpna 2016 v 15:39 |  Kosmikovník
Můj kocour si hraje s mojí vložkou. Jo, tohle úplně neměl bej úvod dalšího článku do týhle série snažící se o něco podobného jako je seriál Sex ve městě - akorát v literární podobě nebo alespoň ve formě článků na tomhle blogu. Věc se má ale tak, že v okamžiku, kdy sem tenhle článek začala psát, se obývací pokoj, který současně sloužící jako moje ložnice v tomhle pidibytě, který spolu s Vincentem obýváme, začal naplňovat podivně šustivym zvukem. Takže sem zvedla svůj lepý zrak od noťásku spatřila něco neuvěřitelnýho. Můj milovaný kocour leze z moji boží soví brašny, kterou sem nedávno dostala od přítele a v zubech drží ten velice známí zelený balíček jemně vonící heřmánkem, který se od jisté doby sral nedílnou součástí obsahu mých batohů, brašen, mošen, kabelek a podobných příručních zavazadel. No, co k tomu dodat, snad jen to, že sem podstatně potrhaný balíček, jehož obsah zůstal neporušen, vyrvala ze spárů té lepé šelmy a uložila ho zpět na jeho místo, které jsem pro jistotu zabezpečila zavřením zipu. Dostalo se mi sice jistého vyčítavého pohledu, ale myslim si, že to jeho kocouří dušička přežije.

Tak to bylo trochu odbočení od toho, co sem původně chtěla psát, ale nějak sem cítila potřebu vám o tohle, neuvěřitelně humorném a smích vyvolávajícím prožitku, napsat. Navíc to drobátko souvisí s tim, co sem původně napsala a pevně doufám, že vám neunikne souvislost věc popsané výše s věcmi popsanými níže. Přeji příjemnou zábavu.

Život, který jsem nucená žít mě naučil vážit si drobností a maličkostí. Taky jsem se naučila vytvářet malé životní radosti pro lidi, které mám ráda a zároveň stejné radostné okamžiky přijímat a čerpat z nich veškerou sílu a energii, kterou mi přinášejí. A z nich pak žiju. Každý den se budím naplněná takovými okamžiky a ty i pak pomáhají prožít další den v práci nebo u babičky, která jenom leží neschopná dojít si ani a záchod a vyžadující každodenní péči. Kdybych neměla v hlavě uložené všechny ty báječné vzpomínky, myslim si, že bych brzo skončila jako osoba závislá na antidepresivech a alkoholu, v tom horším případě jako pacient umístěný do vypolstrované cely.

Takovýhle vzpomínek moc nemám, protože jsem některé osobně vymazala v okamžiku, kdy mi osoby které se k nim vázaly, zmizely ze života - v tuhle chvíli samozřejmě mluvím o bývalých partnerech nebo lidech, kteří mi opravdu hodně ublížili. Těch naštěstí moc není, ale přesto tu sou. V současné době se mi o tyhle radůstky stará nejvíc mu přítel, kterému jsem vděčná za mnohé. A po předešlých vztazích a zkušenostech si jich vážím o to víc a mnohem víc mu tyhle maličkosti ve formě pěkných slov, pozornosti, pochopení a lásky, kterou se mu snažím dát najevo všemi dostupnými prostředky - a přes jeho zarputilou odmítavost přílišného projevení se takového citu - a alespoň nějak mu platit a vrátit to, co mi dává každý, byť sebekratší, okamžik, který spolu prožijeme. A vy, drazí čtenáři, byste to měli dělat taky tak. Protože nikdy nevíte kolik času je nám ještě dovoleno prožít.

Život je prostě...a teď mi dovolte citovat klasika ,,KAPITÁLNÍ BÉKOVINA"


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama