Výsledek obrázku pro nakladatelství jota - logo Výsledek obrázku pro one hot book Související obrázek Výsledek obrázku pro má kniha - logo

BDSM -Blbé Dialogy Somnambulní Masařky 13

4. prosince 2016 v 13:16 |  Kosmikovník
Sem dospělá emancipovaná žena, která se o sebe dokáže postarat. Tohle o sobě neustále tvrdím a fakt si myslim, že to tak je. Ale občas si říkám, že to u mě s tou emancipací zase není tak žhavý jak si občas namlouvám. Protože byť sem emancipovaná a dospělá ženská, která se o sebe dokáže postarat, pořád ve mně dřímá nějaká jiná ženská, která cekem slušně zapadá do představy lidstva o ženách v nějakejch 40. 50. letech. A tyhle dvě holky ve mně občas vyvolávají obavu z toho, která z nich vlastně sem a kterou se chci do budoucna stát. Protože ačkoli sem emancipovaná ženská, která se o sebe dokáže postarat, pořád mám takovou tu milou vizi věcí budoucích.

Stojim v zástěře u sporáku a vařim večeři pro sebe a svýho muže. V týhle představě sem přesně ten typickej prototyp dokonalý ženy v domácnosti. Mám navaříno, naklizeno, na koberci si můj malej syn hraje s vláčkami nebo vojáčkama a já s knížkou v ruce čekám v křesle na manžela, abych mu naservírovala teplou večeři. A touhle představou jaksi padá moje vize emancipovanosti. Jediný čim se zatím uklidňuju je fakt, že si ani z jedné z těhle žen nemusím vybrat. Zatím se spolu snesou. Zatím ještě nemusím vařit manželovi teplé večeře a dohlížet na to, aby měly děti napsané úkoly do školy. Zatím se můžu věnovat tomu, co mě baví a zacházet se svým časem dle libosti.

Ale co se stane, až si budu muset vybrat? Příde to samo? Prostě se jedna z těhle dvou stáhne někam do ústraní a objeví se zase, až děti odrostou a mně se ve vlasech objeví první šediny? Teď sem si totiž jistá jen jednou jedinou věcí. Až na to dojde, tak bych svojí rodině chtěla obětovat všechno a vybudovat pro ni domov a zázemí, které sem já nikdy neměla. Ale občas si ani tímhle nejsem úplně jistá. Třeba když sedím na některém představení z cyklu Listování a do malýho zelenýho zápisníčku si dělám poznámky, na foťák práskám jednu fotku za druhou a docela se těšim domu, až je budu do ranního svítání probírat a promazávat. Nebo když si do notebooku dělám poznámky k recenzi na knížku, kterou právě čtu nebo poslouchám a k tomu mi na plný pecky vyhrává Blackmore´s Night, Poison nebo cokoli z toho, co právě poslouchám.

V tomhle mají chlapi nad náma ženskýma trochu navrch. Dohromady se nemusí v tomhle směru rozhodovat, protože co svět světem stojí, děti vždycky vychovává ženská, která zároveň vytváří a buduje teplo rodinného krbu. A já se na tuhle roli fakt moc těšim, ale přeci jen…taky se jí trochu děsim. Nejsem kariéristka, tohle mě nikdy nebralo. Nikdy sem se nehnala za vyššíma cílema, postavením a dech beroucím platem. Všechno co dělám z výše zmiňovanejch věcí, sou koníčky, který mě hrozně bavej a ze kterých nikdy neuvidim ani korunu. Stačí mi nová knížka v knihovničce a volný vstup do divadla nebo na festival.

Vím, že se jich jednou budu muset vzdát ve prospěch toho, co chci nejvíc - milující a šťastnou rodinu, jejíž členové se budou podporovat, budou si důvěřovat a vždycky budou držet pohromadě - ale nejsem si jistá, že se jich chci doopravdy vzdát a myšlenku toho, že to jednoho dne udělám, si jen nenamlouvám, protože mám pocit, že bych se tak měla zachovat. Protože tak by to bylo správně. Nebo ne?

MUŽI TO MAJÍ V MNOHA OHLEDECH LEPŠÍ NEŽ MY ŽENSKÝ

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama