Výsledek obrázku pro nakladatelství jota - logo Výsledek obrázku pro one hot book Související obrázek Výsledek obrázku pro má kniha - logo

Recenze: Adrian Hyland - Diamantová holubice

10. dubna 2017 v 9:16

Autor: Adrian Hyland

Vydalo: Jota

Poskytlo: Jota


Ahoj ahoj ahoj moji milovaní a věrní čtenáři. Přeji vám úspěšný start do nového týdne, který je o pár dní kratší. Někteří (především ti, kteří ještě chodí do školy) mají prázdniny už ve čtvrtek, my pracující sme doma až od pátka, ale i tak sme všichni moc rádi za prodloužený víkend, který určitě mnoho z nás prožije ve společnosti nějaký pěkný knížky. Alespoň já to v plánu rozhodně mám, protože co jiného s volným časem, že? :) Dneska bych se s vámi ale ráda podívala na knížku, kterou jsem nedávno dočetla a která se mi sice celkem dost líbila, ale přesto měla pár much. Jedná se o knížku Diamantová holubice, kterou jsem dostala jako recenzák od nakladatelství Jota, za což Lucii, která mi recenzáky posílá, moc děkuju. A teď už rychle ke knížce neb není čas ztrácet čas.

Abych pravdu řekla, tak na tuhle knížku jsem se hodně těšila, byť už na počátku jsem byla trochu nesvá z její detektivní zápletky. Od počátku mi to tam úplně nepasovalo, ale říkala sem si, že to třeba bude tak dobře provedené a zakomponované, že mě to nebude nějak výrazně obtěžovat nebo tak něco. Faktem zůstává, že mě víc lákalo prostředí, kde se celý příběh Diamantové holubice odehrává. Adrian Hyland autor téhle knížky nás totiž zavádí do prostředí neuvěřitelně exotického, zajímavého a mám dojem, že námi i celkem dost neprobádaného. Zavádí nás do horkých a slunečních plání Austrálie - ne ovšem do města, ale tam, kam se zásahy člověka ještě tak úplně nedostaly, tam, kde je příroda lidskou rukou ještě téměř nedotčená, tam, kde se ještě rajtuje na koních a lidé žijí ve vzájemné pospolitosti a kmenové síle.

Právě tam, do svého rodného Měsíčního údolí, se po letech vrací Emily Tempestová, která celý život cestovala, jak jen mohla a užívala si života. Do Údolí ji ale pořád něco táhlo, takže teď, když už má kočovného života dost, zouvá si pomyslné toulavé boty a vrací se zpět. Všemi svými starými přáteli, těmi se kterými vyrostla i těmi kteří ji tak nějak vychovali, je pochopitelně vřele přijata a neb se konečně cítí být zpátky doma, snaží se všechen možný čas trávit naplno a tak, jak byla od vždycky zvyklá. Do téhle doby se mi knížka opravdu moc líbila. To prostředí bylo dokonalé, lidé nespoutaní, život volný a sovobný nijak nepošpiněný tím, co tíží nás, městské lidi - tam se totiž fakt nic neřeší. Skřípat to začalo v okamžiku, kdy se dostáváme do hlavní zápletky celé knihy a to je vražda kmenového vůdce Lincolna. Vražda je podivná, - chudákovi Lincolnovi chybí ledvina - podezřelých tu taky pár je a napětí v Údolí stoupá.

Emily spolu s několika dalšími odvážlivci se pouští do pátrání po vrahovi jejího dávného a milovaného přítele, kmen touží po odvetě a napětí stoupá každým dnem, který nepřináší žádné nové výsledky v pátrání. Tohle byla podle mého úplně zbytečná linka. Diamantová holubice by mne bavila mnohem víc bez té detektivní zápletky, která mi trochu narušila celý prožitek z báječného prostředí, ve kterém jsem se cítila dobře a tak nějak nespoutaně. To autor podle mého úplně nezvládnul. Mnohem raději bych prožila naprosto běžný byť možná trochu obyčejný příběh Emily a jejího milovaného kmene a lidí mezi kterými vyrostla a kteří žijí jinak a možná lépe, než zbytek moderního světa v nedotčené přírodě a užila si s nimi noční projížďky na koních, lov zvěře a dlouhé ponocování u místních příběhů, kdy bych spolu s dalšími členy kmene koukala do ohně a opejkala nějakou ulovenou vačici. :) Což se mi sice trochu dostalo, ale ne tak jak bych si doopravdy přála - ne tak naplno.

To, že prakticky celou knížku řešíme to, kdo Lincolna zabil, proč ho zabil a co z toho měl mi celkový dojem z knížky hrozně zkazil a občas jsem se musela trochu tlačit do toho, abych ve čtení pokračovala. Což je myslím si hrozná škoda, protože Diamantová holubice je jinak báječnou knížkou s velkým potenciálem. Tlačení detektivních zápletech do knížek, které si to třeba vůbec nezaslouží je tak trochu problém dnešní doby, mám dojem. Já jako chápu, že detektivky se teď tak nějak víc čtou - hlavně díky seveřanům - a je to tím pádem docela slušnej biznis, ale proč to proboha tlačit do všeho?!!! To mi vážně nepříde jako nejlepší nápad a často to může být vyloženě na škodu než ku prospěchu.

Diamantová holubice se právě kvůli té detektivní zápletce, která mě fakt nebavila a dohromady mě ani nezajímala, stala trochu tuctovou a obyčejnou knížkou, což je mi vážně líto. Ale tak, ne každý den je posvícení, takže se s tímhle faktem budu muset nějak vyrovnat. Pokud máte rádi detektivky v netradičním prostředí, tak vám Diamantovou holubici určitě doporučuju. Pokud si v detektivkách úplně nelibujete, tak jí můžete samozřejmě zkusit, ale nezaručím vám, že se vám bude líbit. Něco doporučit je vždycky hodně ošemetné, protože vám nikdo nikdy nezaručí, že to, co vám někdo doporučí, bude určitě a stoprocentně šálek vaší kávy, ale myslím si, že každá knížka si zaslouží pozornost. Diamantová holubice prostě nebyla šálek mojí kávy, byť sem si myslela, že bude. To ale neznamená, že nebude bavit vás. Takže si jí zkuste přečíst a uvidíte. A pokud už ste jí četli, určitě mi napište, jak se vám líbila. :) Já si ráda počtu. A nezapomeňte sledovat blog na facebooku, YT nebo instagramu, protože tam je toho mnohem víc, než tady. :) Mějte se krásně a ať máte úspěšný týden.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama