Výsledek obrázku pro nakladatelství jota - logo Výsledek obrázku pro one hot book Související obrázek Výsledek obrázku pro má kniha - logo

Walter Slovo - Příliš mnoho hnědého peří

21. listopadu 2017 v 9:54 |  Moje knížky
Krásné úterní ráno moji milovaní čtenáři. Jak ste si z facebooku případně instagramu určitě všimli, sem momentálně indisponovaná a vzhledem k tomu, že doma pořád nemám internet (ale nebojte, po novym roce všechno bude) je to s blogem trochu komplikovanější. Dneska teda jenom v rychlosti jedna dávno napsaná recenze čekající jen na ten správný okamžik, kdy by měla být vydána. Jedná se o celkem nedávno vydanou knihu Příliš mnoho hnědého peří, kterou napsal Walter Slovo. A ano už ste o něm mohli u mě na YT slyšet - momentálně čtu jeho další připravovanou knihu jakožto beta čtenář. Ale o tom až později. Na všechno dojde čas, nemějte strach. Dneska je na řadě jiná knížka.

Příliš mnoho hnědého peří je celkem podařenou novelkou se společenským námětem kombinující současnost s velice dávnou historií. Tyhle dvě zdánlivě nesouvisející dějové linky spolu celkem dobře korespondují a koexistují, i když k jejich vzájemnému propletení dojde jakoby náhodou a na můj vkus možná trochu zbytečně - popravdě…ve finále mě víc zajímala ta historie začínající celkem děsivou a pomalou smrtí čtyřletého chlapce pracujícího jako kominík, než ta linka novodobá. V ní se setkáváme s mužem středního věku Ewanem, který se chová jako malé dítě, pro běžný život je naprosto nepoužitelný a mě osobně děsně lezl na nervy. Potkat ho, tak bych ho s velkou chutí profackovala. Byl to prostě typ chlapa, kterýho bych vedle sebe nesnela. Takovej chlap/nechlap. Ale třeba se někomu z vás zalíbí, to nevylučuju. :)

Jak už sem řekla, na počátku příběhu se setkáváme se čtyřletým kominíčkem, který právě vymetá jeden z mnoha hlubokých a temných komínů plným sazí, špíny a prachu. Tohohle chlapečka si zamilujete hned od prvních stránek. Je to takový typický případ Olivera Twista. V okamžiku, kdy uvízne v komíně a marně se dovolává pomoci, byste pro něj ze všeho nejrači skočili. A to i s nasazením vlastního života. Pak rychlý střih a jako mávnutím kouzelného proutku se ocitáme v moderně zařízeném bytě v roce 2014.

Ewan leží v posteli a všímá si šlápot vedoucích od krbu k jeho posteli. Nikam jinam. V mysli se mu vybavuje stará historka o mrtvém kominíčkovi, kterou mu kdysi dávno vyprávěl jeho otec. Chvíli se spolu s ním a s jeho kamarádem zaobíráme myšlenkou na to, odkud se ty šlápoty vzaly (a tady by se klidně mohl začít rozvíjet perfektní horor) a následně se přesouváme najednou skotskou svatbu o jejím průběhu, který by mohl být velice specifický, speciální a pro nás neznalce klidně až exotický, se nedozvídáme nic. Což je první náraz do zdi. Proč tam toho není víc? Skoti mají určit specifické svatby vzhledem k historii a kultuře. Dohromady je to tím pádem naprosto zbytečný prvek s nefungujícíma dialogama - ale budiž, stalo se.

Následuje naprosto trapný a nedospělý rozchod Ewana s jeho současnou přítelkyní, výměna zámku a pro mě naprosto nepochopitelný incident s místní policií a záchrankou s lékař, kteří zachraňují polootráveného Ewanova souseda. Střih a jsme zpátky v komíně u našeho vyděšeného malého kominíčka, který se modlí ke všem svatým, aby ho z té černé díry zachránili. A tak to jde dál a dál až na konec.

Příliš mnoho černého peří je novelkou, které rozhodně nechybí originální nápad - událost ze 17. století prolínající se do současnosti pomocí strašidelné historky pro děti, jež ovlivnila hlavního hrdinu víc, než by si sám kdy pomyslel. Je fakt, že trochu okoukané a už mockrát použité téma, leč s novým příběhem. A to v literatuře především jde. O nový příběh. A proč by to nemohl být příběh staré kominické rodiny, která v průběhu staletí ztratila lásku ke svému řemeslu a v jistém slova smyslu se zaprodala době a modernímu pokroku? Klidně. Sem s tím milý spisovateli.

Problém je, že v téhle novelce spousta věcí nefunguje. Některé dialogy jsou kostrbaté, zbytečné a pro posun děje naprosto informačně nehodnotné. Nikam ho neposouvají, nic se z nich nedovídáme - alespoň nic, co by bylo opravdu podstatné a důležité. Vyprávěcí linka na mě působila, jako kdybych četla scénář k divadelní hře, což by nevadilo, pokud bych četla divadelní hru. Celý je to jazykově takový chudý, což je fakt škoda, protože čeština je jazyk svádějící k tomu, aby si s ním člověk pohrál, poválel ho na jazyku a dal mu průchod. Proč nenechat slova znít a hřímat?!

Tohle jsou asi dvě nejzásadnější věci, které celkový dojem z příběhu trochu kazí. A paradoxně kazí jen tu část naší současnosti. Část historická nemá chybu a je tak jedině škoda, že právě ona netvoří celý příběh. Fakt! Věřte mi!
Část kdy sledujeme osud malého kominíčka a další události s jeho osudem více či méně spojené je super čtivá. Strachujete se o toho malého chlapce uvízlého v komíně připomínající temný tunel, kterým se nezadržitelně blížíte smrti, cítíte špínu tamějších ulic, vlhkost ve vzduchu a na vlastní kůži zakoušíte bídu, ve které tam lidé žijí. Je to neskutečně opravdové, surové drásající. Tímhle směrem se to mělo celé ubírat - tu současnost vynechte. :) A nebo ne, protože třeba právě ta vás bude bavit. Záleží na tom, čemu holdujete víc.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama