Výsledek obrázku pro nakladatelství jota - logo Výsledek obrázku pro one hot book Související obrázek Výsledek obrázku pro má kniha - logo

Jana Topinková - Dobrou noc, Marie

3. prosince 2017 v 13:45 |  Moje knížky
Celkem nedávno se mi do rukou dostala knížka od jedné slečny, která už nějakou dobu vydává svoje vlastní knížky - sice jen samonákladem, ale přesto. Abych ale byla přesná, dostaly se mi do rukou tři její knížky - dvě básnické sbírky a jeden horor. No…o těch sbírkách si promluvíme jindy. Dneska bych se ráda věnovala tomu hororu, protože u něj nebudu tolik kritická jako u těch básní a v prvním článku věnovaný knihám Janě Topinkové bych ráda byla alespoň trošku mírná.

I když přiznávám, že i k němu mám pár výhrad a připomínek - což je ale problém každého začínajícího autora, který si něco vydává sám. Ale o o tom až později. Teď spíš něco málo k ději a k finálnímu hodnocení a připomínkám - protože právě kvůli tomu mi Jana Topinková svoje knížky poslala, za což jí tímto moc děkuju a pevně doufám, že ji moje připomínky neurazí, ale spíš ji pomůžou k tomu, se pro příště zlepšit a doladit to, co úplně nefunguje.

V hororové knížce Dobrou noc, Marie se setkáváme s rodinou, která opouští Brno a stěhuje se do menšího města nedaleko Kladna. No, do města, spíš na vesnici řekněme - ono to totiž z děje jaksi není patrné, a pokud nejste znalec zeměpisu nebo si vyloženě cíleně nepůjdete prozkoumat mapu na googlu, tak se to ani nedovíte. A mě se fakt při čtení knížky nechce zjišťovat, kde leží Bražkov a jak je velký. Takže zjišťování téhle informace sem naprosto vypustila - navíc to ve finále není vůbec důležitý, myslim si.

Každopádně tu máme postarší manželský pár a dvě dcery - puberťačky, jak autorka téhle knížky neustále neopomíná připomínat (a to tak, že to člověku za chvíli začne lézt na nervy). Jedna z dcer je celkem v pohodě, ta druhá - nečekaně ta starší z nich - z nového prostředí zrovna dvakrát odvařená není a zcela pochopitelných důvodů. Holky mají před nástupem do školy, jejich matka Marie - hlavní představitelka celého příběhu - pomalu zařizuje novou domácnost s vlastní veterinární ordinací a manžel podniká v bůh ví čem, takže buď je někde na jednání, nebo pomáhá svojí ženě. Prostě taková klasická obyčejná rodinka, kterou netíží nic víc než těžká puberta starší z dcer.

No nebudu vám lhát - prvních sto stránek se v knížce vlastně vůbec nic neděje. Neustále se omílá dokola jak holky chodí do školy, procházky po okolí, seznamování se se sousedy a další nedůležitý informace, který knížku jenom zbytečně natahujou. Neřeknu, kdyby se postupně budoval pocit napětí a hrůzy jako sem tomu zvyklá třeba u knížek Stephena Kinga, kde pozvolný a popisný rozjezd vážně nevadí - za jedno nenudí, za druhé je vážně dobře popracovaný a za třetí je od počátku jasné, že vše, co je v něm řečeno je důležité (buduje to zkrátka a dobře dokonalou atmosféru).

Tohle v knížce Jany Topinkové naprosto chybí. Jo Marie občas cítí mrazení v zádech, párkrát za oknem uvidí podivný mladý pár a jednou zůstane zamčená a půdě - bože s tou půdou by se v tuhle chvíli mohlo udát takových věcí! Tam to mělo začít gradovat! Tam mělo být to napětí! A nebylo - bylo to asi stejně nijaké, jako počáteční popis cesty do nového domova a nekonečné stání v koloně. Přesně tak ten začátek působí. Jako když stojíte v koloně a ze všeho nejvíc i přejete vyskočit z auta a jít rači pěšky nebo to otočit do protisměru a celé to utrpení skoncovat.

Ve zhruba třech čtvrtinách knížky se konečně začne alespoň něco dít - zjišťujeme, že naší rodince ztrpčují život jacísi duchové mladého páru, takže po době slýcháme různé skřípání, třískání, ovívají nás závany ledového vzduchu, ať topíme, jak chceme je v domě pořád zima a jsme svědky dalších důkazů o tom, že se v naší přítomnosti nachází něco, co tak úplně není z našeho. I přesto však děj dost skřípe. V okamžicích, kdy by si zasloužil větší gradaci, se scény jenom mihnou kolem nás a naopak věci, které vůbec nejsou zajímavé, jsou rozvinuté až příliš detailně.

Jana Topinková od těch opravdu zajímavých scén, které by si zasloužily rozpracovat, ustupuje jako by se jich sama bála a my, jakožto čtenáři, jsme sice na chvilku zahrnuti pocitem, že konečně ucítíme to známé mrazení strachu v zádech, které autorka, ale následně mete do odpadků, jako by to vůbec nebylo podstatné. A to je vážně škoda, protože právě kvůli těmhle začátečnickým chybám, kterým se dalo velice snadno vyhnout, ztrácí celý příběh na atraktivnosti a stává se celkem nudným a ne moc zajímavým.

Musím říct, že jsem za celý život přečetla opravdu hodně knih - těch dobrých, průměrných i těch hodně špatných a už pěknou řádku let se věnuju jejich hodnocení i všemu ostatnímu, co s knižním marketingem souvisí. Dobrou noc, Marie bohužel patří mezi ty průměrnější knihy. Pracuje s dost okoukaným hororovým námětem, nepřichází s ničím novým a překvapivým a navíc není dobrá ani po jazykové stránce. Čeština je dle mého bohatý jazyk, se kterým se dá krásně pracovat a vytvářet tak díky němu báječné a jedinečné příběhy. Nechápu teda, proč toho autoři maximálně nevyužijí. Vidím to tak, že v dnešní době, kdy si opravdu může naprosto kdokoli vydat cokoli, jsme často obklopeni opravdu špatnou literaturou - alespoň, co tak můžu sama za sebe posoudit z toho, co mi projde pod rukama.

Tahle knížka není v prazákladě špatná, - přihlédneme-li k tomu, že jde o knihu neprofesionálního spisovatele, který se navíc ve svých knížkách věnuje úplně jinému tématu i žánru - ale rozhodně by jí jedině pospěla odborná kritika, korektura a celková redaktorská pomoc ještě před tím, než šla do tisku. Ta jí totiž očividně chybí - a to nemluvím jenom o chybách, ale taky o tom, že spousta scén je v knize zbytečných a celkový počet 235 stran je vyloženě ubíjející. Hodil by se v případě opravdu dobrého příběhu, takhle bych však ocenila tak poloviční rozsah - klidně i menší.

Od hororu zkrátka a dobře čekám napětí, hrůzu a děs od začátku o konce. A to mi tahle bohužel nedala. Věřím tomu, že někdo míň sečtělí ji určitě ocení, - klidně bych jí doporučila i nějakému puberťákovi, kterému bude jazykově i příběhově vyhovovat - ale já ji bohužel nemůžu hodnotit stoprocentně kladně. Knížce Dobrou noc, Marie chybí ta správná hororová atmosféra, půlka děje je v ní, jak už jsem mockrát řekla, naprosto zbytečná (vážně nepotřebuju 100 stránek číst o tom, jak děti chodí do školy, ze školy a zbytek dne stráví chatováním na facebook nebo o tom, jak Marie s Petrem řeší to, jestli je z jejich pubertální cery klepne nebo ne) a do jazykové podoby to taky není žádný zázrak.

Popravdě…z téhle knížky by byl buď dobrý románek o pubertální holce, kterou tíží stěhování do nového prostředí a začleňování se do nového kolektivu, nebo celkem obstojná povídka pro matky na mateřský o krachujícím manželství, které se jeho aktéři snaží za každou cenu zachránit. Ale forma hororové duchařiny Janě Topinkové vážně nesedla, byť se opravdu snažila. Čekala jsem prostě víc - zvlášť s přihlédnutím k tomu, že Jana Topinková literaturu studuje. A dostala jsem jenom průměr, - možná lehký podprůměr - kterému se dalo vyhnout odbornou konzultací nebo nějakým beta čtenářem případně větší pílí a pozorností. Tak třeba někdy příště…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama